Japonský čajový obřad

Japonský čajový obřad (chadō nebo sadō) je tradičním rituálem ovlivněným zen buddhismem, při němž je práškový zelený čaj zvaný matcha obřadně připravován čajovým mistrem a servírován malé skupině hostů během poklidného sezení. Hovorově se tomu mezi Japonci říká Ocha.

Sadō nebo chadō (Cesta čaje)

Studie nebo učení o čajovém obřadu. Ačkoliv jsou tato dvě slova zcela zaměnitelná, výslovnost sadō je některými podáními preferovanější, např. Omotesenke a Mushanokōjisenke, zatímco výslovnost chadō je preferována jinými, např. Urasenke podáním (tradicí, zvykem, …).

Cha-no-yu (doslova „horká voda na čaj”) 

Poukazuje buď na samotný obřad či ceremoniál nebo je shodný s sadō/chadō, zatímco cha-jj odpovídá úplnému čajovému obřadu s kaiseki (druh lehkého jídla), usucha (jemný, řídký čaj) a koicha (hustý čaj), který trvá zhruba čtyři hodiny.

Chakai (doslovně „čajové setkání”) 

Chakai bylo původně shodné s cha-jj, ačkoliv dnes vyjadřuje nejjednodušší obřad, který nezahrnuje jídlo kaiseki a v některých případech ani koicha. Od té doby, co musí přípravce znát přípravu a typy čajů, spolu s kimonem, kaligrafií, aranžováním květin, keramikou a vonnými tyčinkami a širokou škálou jiných disciplín a tradičních umění navíc ke škole přípravy čaje, studium čajového obřadu zabere mnoho let a často trvá celý život. Dokonce i pouhá účast jako host při čajovém obřadu vyžaduje znalost předepsaných pohybů a frází, které jsou od hosta očekávána, spolu s řádným způsobem konzumace čaje a sladkostí a obecným způsobem chování v čajovně.

Čajový obřad vyžaduje léta trénování a cvičení… přestože celé toto umění ve své podstatě neznamená nic víc než přípravu a podávání šálku čaje. Nejdůležitější je, aby tento proces byl prováděn co nejdokonaleji, nejušlechtileji, nejvznešeněji a nejčarovněji. -- Lafcadio Hearn

Pohled do historie

Pití čaje rozšířil v Japonsku v 9. století buddhistický mnich Eichu. Popíjela se tzv. dancha, což byl lisovaný čaj (stejným způsobem, jako je tomu v případě pueru). Ve 12. století mnich Eisai představil po svém návratu z Číny práškový zelený čaj (podobný čaji matcha). Původně byl čaj pěstován a popíjen především v klášterech. Od 13. století si jej připravovali samurajští bojovnici ve snaze přijmout zen-buddhismus, čímž byly položeny základy čajového obřadu.

Japonský čajový obřad

Obřadní příprava a popíjení čaje se vyvinulo jako „transformující se cvičení“ a začalo rozvíjet svou vlastní estetičnost, především wabi. Wabi znamená tichost, klid, vytříbenost nebo také tlumenou chuť a je charakteristické svojí pokorou, sebekázní, jednoduchostí, přirozeností, hloubkou, neúplností a nesouměrností zdůrazňující jednoduché, nezdobné předměty a architektonický prostor a oslavující vyzrálou krásu, kterou čas a péče uděluje hmotě („úvod: Chanoyu: Umění čaje“). Ikkyu, který v 15. století oživil zen, měl silný vliv na čajový obřad.

Sen no Rikyu

V 16. století se pití čaje v Japonsku rozšířilo mezi všechny sociální vrstvy. Sen no Rikyu, zřejmě nejznámější a stále ctěná postava v historii čajového obřadu, následoval svého mistra, Takeno Jōō, v myšlence ichi-go ichi-e, která je založena ve víře, že každé setkání by mělo být váženo, jelikož nemůže být zopakováno. Jeho učení zdokonalilo mnohé nově vyvinuté formy japonské architektury a tvorby zahrad, výtvarného umění a užitých umění a plně vyvinulo sadō. Základy, které stanovil – harmonie, respekt, čistota a klid – jsou stále výchozí pro čajový obřad.

Základní nástroje pro japonský čajový obřad

Čajové vybavení se nazývá dōgu a doslovně se překládá jako nástroje. Velké množství dōgu je nutné i pro základní čajový obřad. Úplný seznam všeho dostupného náčiní a jeho různých variant by zaplnilo několika set stránkovou knihu, a takových existují spousty.

Chakin – obdélníkové, bílé, lněné nebo konopné plátno sloužící k rituálnímu vymývání čajové misky. Pro jemný a hustý druh čaje se používají různé druhy chakinu.

Fukusa – čtvercové hedvábné plátno používané k rituálnímu očišťování čajové naběračky a krabiček s čajem a k uchopování horké konvice nebo poklice. Fukusa je občas používána hosty k ochránění nástrojů, když je zkoušejí (přestože obvykle jsou tyto fukusy speciálního typu zvaného kobukusa nebo „malá fukusa“. Některé tradice dávají přednost označení dashibukusa nebo „fukusa pro servírování“. Jsou silnější, brokátové a vzorované a často ve světlejších barvách než obvyklá fukusa. Kobukusa bývá uchovávána ve vaku zvaném kaishi nebo v náprsence kimona). Když se nepoužívá, je fukusa zastrčená v obi nebo za páskem kimona. Fukusa je většinou jednobarevná a nevzorovaná, ale existují i různé varianty. Jiné barvy používají muži (obvykle fialovou) a ženy (oranžovou a červenou), barvy se liší také podle věku a stupně úrovně zručnosti, podle typu obřadu a školy. Některé školy, např. Urasenke, dávají přednost brokátovým a vzorovaných druhům, zatímco jiné používají raději jednodušší typy fukusy. Velikost a způsob výroby fukusy byl údajně zaveden Rikyuovou druhou ženou, která byla v tomto oboru mistryní.

Hishaku – dlouhá bambusová naběračka s kolénkem zhruba uprostřed držadla. Používá se k přenášení vody do železné konvičky z nádobky s čerstvou vodou. Různé typy naběraček se užívají při různých typech obřadů a v různých obdobích. Další typ se používá při rituálních očišťováních prováděných hosty před vstoupením do čajovny.

Tana – doslovně „police“, je obecné označení všech typů dřevěného nebo bambusového nábytku (vybavení) používaného při přípravě čaje. Každý typ tany má svůj vlastní název. Liší se podle velikosti, stylu, rysů a materiálu. Bývá v čajovně umístěn před hostitelem. Na něm nebo v něm jsou položeny nástroje. Bývá používán různými způsoby během různých čajových obřadů.

Chawan – čajová miska je pravděpodobně nejdůležitější součást obřadu, bez ní by čaj nemohl být servírován ani pit. Miska jsou dostupná v široké škále velikostí a stylů, jiné typy se používají pro jemný a hustý čaj. Mělké misky, ve kterých čaj rychleji chladne, se používají v létě, hlubší se užívají v zimě. Své názvy získávají často podle svých tvůrců, majitelů nebo čajových mistrů. Tvrdí se, že se dnes používají i misky čtyři sta let staré, ale zřejmě jen při výjimečných příležitostech. Ty nejlepší jsou vyráběny ručně a některé jsou nesmírně cenné. Nepravidelnosti a nedokonalosti jsou ceněné – jsou často uváděny význačně jako „tvář“ misky. Zlomené misky bývají pečlivě opravovány použitím směsi laku a jiných přírodních ingrediencí. Práškové zlato se přidává, aby se zamaskovala tmavá barva laku, takže opravě se často říká „kintsugi" nebo spoj se zlatem.

Cha-ire a natsume – čajová krabička se objevuje se ve dvou stylech, jako natsume a cha-ire, ačkoliv je i mnoho variant tvarů, velikostí a barev mezi těmito styly. Cha-ire je většinou vysoká a úzká (ale tvary se mohou různě lišit) a má slonovinové víčko se zlatými lístky na spodní straně. Obvykle se tento typ vyrábí z keramiky a je prodáván v ozdobných pytlících jménem shifuku. Natsume získalo svůj název podle podobnosti s ovocem natume (cicimek). Je menší s plochým víčkem a kulatým dnem a nejčastěji se vyrábí z lakovaného nebo neopracovaného dřeva. Cha-ire a natsume se používají při jiných obřadech, obvykle cha-ire při koicha a natsume při usucha.

Chashaku – čajové naběračky jsou vyřezávány z jednoho kusu bambusu nebo slonoviny. Bambusová naběračka nejběžnějšího typu má přibližně uprostřed kolénko. Používá se na nabírání čaje z krabičky do misky. Větší naběračky jsou užívány pro přenášení čaje do krabičky v mizuya (přípravna), ale ty host nespatří. Různé tradice používají jiné typy a barvy naběraček.

Chasen – čajové metličky jsou vyráběny z jednoho kusu bambusu. Pro řidší čaje se používají řidší metličky, pro čaje hustší metličky hustší. Přestože jsou nezbytnou součástí servírování čaje, nepatři mezi dōgu. Staré a poškozené metličky nejsou ihned zahazovány. Jednou za rok okolo května jsou přineseny do místních chrámů a rituálně spáleny při ceremonii jménem chasen kuyō, což odráží to, jaké úcty se dostává nástrojům užívaným při čajovém obřadu. Tento zvyk sice není součástí obřadu, ale vzhledem k úzkému vztahu mezi čajovým obřadem a tradičním náboženstvím si tyto akce “ničení” zachovávají velkou vážnost.

Navíc k tomu, co již bylo výše zmíněno, jádro dōgu zahrnuje mizusashi, kama, futaoki a nástroje pro zacházení s uhlíky sumi demae. Se všemi nástroji používanými během obřadu je zacházeno s okázalou péčí. Jsou úzkostlivě očišťovány před i po každém použití a před uskladňováním. S některými předměty je zacházeno pouze v rukavicích.