Thajskými horami za čajem a dortíkem mezi slony

Během vybírání zboží pro náš e-shop v okolí Chiang Mai jsme si vyhradil jeden celý den věnovaný čaji a společně s našimi průvodkyněmi jsme vyrazili na cestu po místních čajových plantážích. 

Jako první jsme navštívili tradiční čajovou farmu Lung Dech Tea Farm, která se pyšní ohromujícím výhledem. Druhou zastávkou byla moderní čajová zahrada Araksa. Během jediného dne jsme tak mohli poznat, jak odlišný – a přesto správný – může být přístup k čaji na místech vzdálených od sebe necelou hodinu jízdy autem.

Vyrážíme na cestu

Cesta z Chiang Mai na plantáž Lung Dech byla i s ranní špičkou odhadována na přibližně hodinu a tři čtvrtě, a tak jsme vyrazili hned po deváté ráno, zhruba o hodinu dříve, než bylo obvyklé. Náš pracovní den totiž většinou začínal v deset a končil kolem sedmé večer.

Po projetí každodenní dopravní zácpy v ulicích Chiang Mai jsme se dostali na periferii města a začali pomalu stoupat do hor. Nebýt odlišné flóry, mohl by mít člověk pocit, že se nachází na lesních cestách v Jeseníkách nebo Beskydech. Místy byly kopce opravdu strmé a auto dostávalo solidně zabrat. Naše průvodkyně Ray však byla zkušená řidička, která tuto trasu evidentně nejela poprvé. Jak už bývá u Thajců zvykem, náročnější momenty hlasitě komentovala, a tak jsme si cestu užili s notnou dávkou adrenalinu i spoustou legrace.

Když se cesta po chvíli ustálila na vrstevnici, čekalo nás neplánované překvapení – stádo slonů přecházejících silnici. Bylo krásné potkat tato klidná zvířata, a jelikož Thajci věří, že sloni nosí štěstí, doufali jsme, že přinesou trochu štěstí i nám.

Uncle Dech Tea Farm

Po zdolání posledních prudkých krpálů jsme dorazili na farmu Uncle Dech Tea Farm (Lung Dech). Toto místo je velmi oblíbené mezi romantickými dušemi, které si mohou nad plantáží rezervovat ubytování v malých dřevěných chatkách, i mezi instagramery snažícími se ulovit ten nejdokonalejší záběr v této mimořádně fotogenické krajině. Součástí farmy je také restaurace s vyhlídkou, kde nabízejí pokrmy i sladké dezerty s obsahem čaje, stejně jako místní domácí čajové speciality.

Majitel farmy, pan Dech, nás osobně přivítal a brzy se s námi pustil do zajímavé debaty. Největším a pro nás zcela novým zjištěním bylo, že jeho rodina se pěstování čaje věnuje už více než tři generace. Čaj určený k pití, zpracovávaný čínským stylem, však začal vyrábět až on sám, a to s podporou Thai Royal Project Foundation. Jeho otec i děd se totiž věnovali pěstování čaje určeného k žvýkání a přidávání do jídel.

Není bez zajímavosti, že tradice využívání čaje jako potraviny je v severním Thajsku starší než jeho popíjení. Metoda fermentace napařených čajových listů, známá jako miang, při níž se čaj žvýká nebo používá jako součást pokrmů, je v oblasti kolem Chiang Mai přítomna více než tisíc let. Naproti tomu čínský styl zpracování čaje určeného k pití se zde začal systematicky rozvíjet až ve 20. století, a to s podporou programu Thai Royal Project.

Thai Royal Project vznikl v roce 1969 z iniciativy thajského krále Bhumibola Adulyadeje (Rama IX) s cílem podpořit horské komunity severního Thajska. Projekt nenavazoval na prázdné místo – čajovník se zde po staletí pěstoval právě pro produkt ve formě miangu. Royal Project na tuto hlubokou tradici navázal a pomohl ji rozvinout směrem k udržitelnému pěstování, citlivějšímu zpracování a spravedlivému odbytu čaje. Díky tomu se z původně lokální praxe stal stabilní zdroj obživy, který umožnil farmářům zůstat na své půdě, chránit okolní lesy a zároveň produkovat kvalitní čaje. Právě z tohoto prostředí vyrůstají i čaje, se kterými pracuje čajovna Uncle Dech poblíž Chiang Mai – čaje nesoucí stopu lesního čajovníku, miangové fermentace i moderního, respektujícího přístupu ke zpracování.

Degustace

Objednali jsme si všechny druhy čaje, které pan Dech pěstuje: bílé thajské Bai Hao, GABA oolong, Wild oolong, Thai black tea a další. Všechny čaje byly výborné, avšak připravené stejnou metodou, což vedlo k poněkud odlišnému chuťovému projevu, než na jaký jsme zvyklí. Ve druhém kole jsme si proto vyžádali konvičku a vodu a čaje otestovali podle našeho obvyklého způsobu přípravy. Všechny obstály na výbornou, ale bílé Bai Hao, GABA oolong a černý Thai tea nás nadchly nejvíce.

Bílé Bai Hao, známé také jako Silver Needle, jsme připravovali velmi jemně – první nálev při teplotě přibližně 70 °C po dobu dvou a půl minuty, druhý nálev pak při 80 °C. Největším překvapením byl jeho přirozeně nasládlý tón v chuti, a to i přesto, že čaj nebyl nijak doslazovaný. Chuť působila čistě, hebce a elegantně, s dlouhým, klidným dozníváním.

U thajského černého čaje jsme naopak vycházeli ze zkušenosti s jeho nejběžnější podobou – výrazně přeslazeným nápojem s mlékem, jak ho známe z tržišť a pouličních stánků v Bangkoku i Chiang Mai. O to větší radost nám udělalo, že jsme si jej mohli vychutnat v „ortodoxní“ podobě, bez cukru a mléka. Čaj nás vůbec nezklamal – naopak příjemně překvapil svou plností, výraznou chutí, vyvážeností a charakterem, který dává vyniknout samotnému thajskému původu čaje.

GABA oolong je klasika, jejíž popularita každým rokem roste. Očekávali jsme, že jeho chuť bude oproti tchajwanským speciálům spíše slabší, ale opět jsme byli příjemně překvapeni. Thajská GABA obstála velmi dobře a ve chvíli, kdy člověk dokáže porovnat nákupní ceny tchajwanských a thajských čajů, je poměr cena/výkon zcela jasný. I tady jsme nabyli jistoty, že si tento čaj své spotřebitele bez problémů najde.

Ke kvalitnímu čaji samozřejmě nesměl chybět ani obligátní dortík, který ochutnávku příjemně zakončil. Navíc platí, že při degustaci čaje je vždy dobré něco pojíst a předejít tak nežádoucím dopadům nadměrné konzumace kvalitního čaje. Měli jsme také na paměti, že nás ten den čeká ještě jedna čajová zahrada. Dortíky byly epesní a snad ještě víc než my z nich byly nadšené naše průvodkyně.

Prohlídka plantáže a rozloučení

Pan Dech nás poté provedl po své plantáži a ukázal nám, kde a jak jednotlivé čaje pěstuje. Čajovníky byly obsypané květy, všude bzučel hmyz a zahrada doslova překypovala životem. V kombinaci s nádhernou scenérií působilo celé místo téměř až kýčovitě.

Nadšení z ochutnávek jsme si ještě nakoupili vzorky pro kolegy domů do Ostravy. Vypité vzorky nám pan Dech nechtěl nechat zaplatit, a tak jsme uhradili pouze dortíky a sypané čaje. Poděkovali jsme a – plní dojmů i jistoty, že čaje z této farmy rozhodně začleníme do sortimentu, který vozíme svým zákazníkům – nasedli do auta a vydali se směrem k dalšímu cíli dne, čajovým zahradám Araksa. Detaily z druhé části naší cesty do thajských čajových zahrad si můžete přečíst v navazujícím článku.