Vodní dýmka, šiša, hookah, narghila...

Vodní dýmky se již od dávných dob pojí s tradiční východní (tureckou, syrskou, egyptskou …) kulturou. Tato tradice však zůstává živou i nadále, a tak se její popularita rozšířila i do Evropy.

Arabové pokuřují vodní dýmku při práci, když na trhu prodávají své zboží, ať už se jedná o oblečení, ovoce, šperky a další. Pokuřují vodní dýmky i ve svých volných chvílích, při přátelských posezeních, když čtou své oblíbené knihy, hrají hry ..... Pokuřování z vodních dýmek je záležitostí příjemnou neboť chuť tabáku je jemná, velmi dýmivá a příjemně vonící. Jedná se o záležitost jednoho či více kuřáků. Kolováním šlauchu, kterým se z vodní dýmky nasává kouř, vzniká atmosféra, jež smývá jakékoliv generační rozdíly a vnáší do kruhu kuřáků jakési příjemné pouto.

Vodní dýmka se může jevit jako záležitost mladých, ale není tomu tak. Sami jsme se přesvědčili o opaku, jak v naší čajovně, tak na festivalech, kde jsme provozovali pojízdné čajovny. Setkáváme se s kuřáky od 18 - ti let do 60 - ti let.