Djembe - nejznámější hudební nástroj západní Afriky

Djembe, nebo také djimbe, jembe či yembe je jedním z nejznámějších hudebních nástrojů Západní Afriky. Tento buben je pravděpodobně 400-800 let starý, má typický tvar poháru, je vyřezán z jednoho kusu dřeva a zakončen napnutou zvířecí kůží. 

Hudba

Za nejstarší projev hudby je prý považován lidský hlas. Ale poté, co se člověk začal vědomě zajímat o svět kolem sebe, začal vytvářet první nástroje, aby si pomohl při práci a lovu a vyrobil i první hudební nástroje, aby potěšil své smysly. Ty pravděpodobně napodobovaly zvuky, se kterými se člověk setkával u sebe (tlukot srdce) nebo u zvířat. Mýty promlouvají o tom, že hudba měla především rituální charakter, který přímo souvisel s náboženstvím. A mezi nejstarší hudební nástroje patří právě ty rytmické. Traduje se, že kdysi řezbář vytvářel každý buben djembe na míru bubeníkovi tak, aby se mu co nejlépe přizpůsobil. Výroba bubnu měla duchovní charakter a řezbář musel přinést oběť duchům stromů, které pro jejich výrobu pokácel. Afričané věří, že buben v sobě nese esenci tří duchů. Ducha stromu, který pro něj padl, ducha zvířete, na jehož kůži se hraje a ducha řezbáře, jenž mu vdechl život. Buben djembe bývá často součástí rituálních obřadů. Je běžné, že bubnování doprovází zpěv a tanec. Některé současné djembe skupiny se soustředí hlavně na hudbu, tanec úplně opomíjejí a celkový zážitek se tím tak trochu vytrácí.

Jak djembe vypadá

Djembe patří do skupiny tzv. jednohlavých pohárových bubnů (kůže je natažená jen na jedné straně). Bývá většinou 56-60 cm vysoký, ale vyrábí se i v menších velikostech, na které hrají například děti. Korpus bubnu se vytváří z vzácných tropických dřevin, většinou jsou to různé druhy afrického mahagonu, které se liší zejména barvou (bissilon, lenke, dogura). Je nejdůležitější částí bubnu a nedá se nahradit ani opravit, protože je ručně opracovaný z jednoho kusu dřeva. Korpus se tvaruje do 3 částí. Směrem shora dolů je to tělo, noha a prsten. Kvalitu a barvu zvuku určuje především kvalita zpracování. S tím, že nejdůležitější je vnitřní část, tedy to, jak pečlivě a přesně je buben vydlabaný. Aby se zabránilo vlhnutí a degradaci dřeva, je korpus napuštěn kokosovým olejem, dnes se používá i lak. Horní část djembe se potahuje kozí kůží a upevňuje lanky. Kůže musí být natažená velmi pevně.

Odkud pochází

Djembe pochází od kmene Maliků, kteří ve 13. století vytvořili rozsáhlou „říši Mali“ jejíž území sahalo od Bamaka (hl. město Mali) po severní Guineu. Djembe se stalo dominantním nástrojem tohoto velkého národa. Poté co byla říše „evropským mužem“ rozdělena na kolonie a po světové válce se zformovaly současné státy, můžeme nalézt potomky Maliků na území dnešního Senegalu, Guinei, Mauretánie, Ghany, Gambie, Pobřeží Slonoviny aj. Díky tomu se stalo djembe charakteristickým hudebním nástrojem prakticky pro celou západní Afriku.

Jak na djembe hrát

Ještě v 50. letech 20. st. neměl o djembe ponětí prakticky nikdo mimo Afriku. Zájem o něj je spojen se zájmem o africkou hudbu v 50. a 60. letech 20. st. V dnešním hudebním světě si djembe razí cestu do celosvětového povědomí i díky tomu, že stále více lidí poslouchá world music. Popularita afrických tanečních a hudebních souborů byla patrná zejména v 80. letech. Skutečný hráč na djembe prý není jen hudebník, ale také prostředník, kterým prochází duch bubnu. Skrze něj promlouvají tóny a hlas minulosti současnosti i budoucnosti. Hudebník zvuk skutečně neutváří, jen jej pomáhá osvobodit a jeho ruce vede mistr, jenž jej všemu naučil. Na djembe se hraje dlaní a prsty a je možné vytěžit 3 hlavní navzájem odlišné tóny. Pokud se hraje plochou dlaně ve středu bubnu, vytváří se basový tón. Dlaň po úderu nesmí zůstat ležet na kůži, pohltila by zvuk.  Když bude konec dlaně narážet o hranu bubnu, získáme střední tón. Prsty ruky jsou natažené a klouby se nachází buď těsně nad, nebo pod hranou bubnu. A vysoký tón se objeví, pokud budete narážet dlaní s uvolněnými prsty opět o hranu bubnu. Při úderu se prsty lehce sklouznou o napnutou kůži bubnu a objeví se vysoký tón. Samozřejmě zkušený hráč dokáže pracovat s daleko širším spektrem polotónů a úderů a může rozvinout celou škálu zvukových nuancí. Nebojte se proniknout do atmosféry tradičních afrických rytmů a okuste radost z nespoutané hudby.