Do Egypta na shishu

Když jsme po 4,5 hodinovém letu z Prahy přistáli na letišti v Sharm El Sheiku, dýchl na nás horký vzduch a krásných 29 stupňů (u nás zima v plném proudu).

Sharm El Sheikh

naše cesta začala v Sharm El Sheikhu v původně malém městečku na nejjižnějším cípu Sinajského poloostrova, které se dělí na dvě části, na staré město s tržištěm a přístavem na jihu a na luxusní turistické středisko směrem na sever.
Když jsme se ubytovali, měli jsme ještě dostatek sil na to, okusit pravou, egyptskou vodní dýmku v místní kavárně, k naší velké radosti  servírovanou tak, jak jsme zvyklí  z našich čajoven.
Druhý den jsme si nemohli nechat ujít šnorchlování v Rudém moři , strávili jsme tak den na lodi, a v moři, vše s dobrým jídlem a pitím (kalamáry, ryby…).
Nicméně nás  více než šnorchlování zajímal pravý, nefalšovaný Egypt.  Ze Sharm El Sheikhu jsme se přesunuli do nejsevernějšího střediska na Sinaji do Taby, místo překrásných nekonečných pláží na pozadí úchvatných Sinajských hor s výhledem až do Izraele, Jordánska či Saudské Arábie.

Taba

Ten výhled od moře na „červené hory“ byl opravdu dechberoucí.  Sinaj je i dnes doménou beduínů, kočovných kmenů, ženoucích svá stáda ovcí a velbloudů od pastviště k pastvišti a žijících ve velkých rodinných stanech, dozvěděli jsme se, že dokonce stany pronajímají turistům, za směšný poplatek.

Shisha v beduínském stanu

To bychom ale nebyli  my, kdybychom se nepokusili dostat k beduínům na vodní dýmku. Je to přísně zakázáno, za hranice vašeho hotelu nesmíte chodit, z hor na vás míří odstřelovači. Ale slovo dalo slovo a s jedním z místních zaměstnanců  hotelu jsme se domluvili.  Měli  jsme jít rovně po pláži asi 400m, zatímco on půjde vrchem po cestě, abychom nešli společně, měl by z toho velké problémy.  Došli jsme před beduínský stan, náš nový „ kamarád“  nás tam už čekal. Přivítali nás dva beduíni, jeden oblečený v tričku a bermudách, druhý v klasickém bílém hábitu. Zážitek opravdu nezapomenutelný, jak lidé dnes ještě žijí,  v jakých podmínkách, jak fungují a i přesto jsou velice přátelští  a milí. Strávili jsme u nich povídáním o jejich životě asi dvě hodiny, kamarád z hotelu tlumočil, tak nebyl žádný problém. Jenomže v zimních měsících jsou dny kratší, jako všude, ale nikde jinde jsme to nezažili, že tma přijde už v 16 hodin jako když zmáčknete vypínač. Když viděli naše obavy, přivolali nám na zpáteční cestu doprovod fenku psa, která nás bezpečně dovedla až k hranicím hotelu.

Vodních dýmek jsme v Egyptě zkusili ještě na různých dalších místech mnoho, ať už po výletě na čtyřkolkách v poušti v Hurghadě, nebo v cca 210km na jih od Hurghady vzdáleném Marsa Alam. Žádná však nechutnala tak, jako ta od beduínů.

Andak maania an udachin?

Mohu si zakouřit?