Výlet na čajovou plantáž

Po návštěvě v čajové továrně Dianch nás čekal výlet, jeden z hlavních důvodů naší cesty do Jün-nanu, na který jsme se velmi těšili. Výlet na čajové plantáže a farmu na horu Wuliang – Wuliang Shan. Čekala nás dlouhá, skoro sedmi hodinová cesta.

Jako první jsme se přesunuli lokálním autobusem do zhruba 350 km vzdáleného města Nanjian v prefektuře Dali. Začali jsme tržištěm, kde jsme nakoupili malé, ale velmi chutné banány a mandarinky a čekali na „našeho“ farmáře, pana She Zhöng Xianga. Po asi dvou hodinách čekání nás pan She vyzvednul a jeho terénním autem jsme se vydali dvě a půl hodiny dlouhou cestou do hor. Během cesty se nám otevírali scenérie čajových políček v úbočí Wulinang. Místy jsme sdíleli cestu s místním dobytkem, který zcela nehlídán zřejmě mířil na večer do svých chlévů. Už za tmy jsme dorazili do domu pana She. Dali jsme si s ním, jeho ženou a synem šálek čaje a po celodenním cestování znaveni šli spát do malé chatičky, která slouží jako ubytování pro hosty.

Místo našeho pobytu

Ráno jsem nemohl dospat, a tak jsem vyrazil na malou obhlídku našeho ubytování. Bydlení bylo tvořeno z několika menších budov a teras ve dvou výškových úrovních. Po vstupu na první dvůr za bránou se na pravé straně nacházelo zastřešené, ale polootevřené místo pro stravování a případné slavnosti i s provizorním podiem a ozvučením. Kapacitu bych odhadl tak na 60 lidí. Naproti přes dvůr byla malá, taktéž polootevřená místnost s čajovým pultíkem, pár lavičkami, stolky, stoličkami a nádobím. Za ní byla ještě menší místnost s televizí a postelemi, kde rodina spí. Na střechu budovy pro oslavy pak vedly schody ústící na terasu, ze které byl nádherný rozhled na horský masív. Z této terasy pak vedla cesta k našemu domečku pro hosty, do dvou zahrad, jedné plné bylinek, které používala paní domácí do kuchyně a druhé s altánem a ohništěm, zřejmě pro další návštěvy. Kapacita celého místa nás udivila, ale, jak jsme pochopili později na slavnostech čajobraní, farmáři jsou schopni pozvat do svých domovů opravdu velkou společnost.

Začátek cesty na čajovou plantáž

Jelikož jsme večer dostali termosku s horkou vodou a čajem, využili jsme rána a za rozbřesku si vychutnali šálek voňavého Dian Hongu při pohledu na probouzející se Wuliang Shan (3000 m n.m.). Po snídani a dalších nezbytných šálcích čaje jsme vyrazili s panem She na prohlídku jeho, ve výšce až dva tisíce metrů nad mořem se nacházejících, čajových zahrad - plantáží. Hned z kraje prohlídky jsme byli varování před jednou květinou, která může být podobná svým vzhledem čajovníku, je však prudce jedovatá. Nám moc podobná nepřišla, ale možná měl pan domácí potřebu prohlídku zatraktivnit jedovatou rostlinkou.

Wuliang Mountain Cherry Valley

Po krátkém průchodu lesíkem se před námi otevřela nádherná scenérie čajové zahrady. Zdejší oblast je někdy také nazývána jako Wuliang Mountain Cherry Valley – Třešňová úbočí hory Wuliang. Mezi čajovými keříky bývají vysázeny třešně a jejich kvetoucí koruny dodávají místu až kýčovitou poetiku. Mezi čajovou veřejností u nás bývá často rozšířená teorie říkající, že ovocné stromy jsou vysazovány v čajových zahradách pro to, aby čaj přejímal jejich vůni. Tato teorie se však, ať je jakkoliv pěkná a romantická, nezakládá na pravdě. Stromy se zde vysazují nejen pro krásu jejich květů, ale zejména proto, že žijí s čajovníky v mutualistické symbióze, obě rostliny spolu navzájem prospívají. Na plantážích je rozvedena voda k zavlažování, okraje polí jsou lemovány vzrostlými stromy.

Pěstování bez chemie

Po cestě mezi keříky čaje jsme uviděli velkou prostou budovu. Dozvěděli jsme se, že slouží na uskladnění listí ze stromů, kterým se potom vysypávají řádky podél čajových keříků. Při pěstování čaje u pana She se nepoužívá žádná chemie a ani v minulosti nebyla, dle jeho slov, zahrada takto ekologicky zatížena. Z celkové prohlídky jsme byli velmi nadšeni a už jsme se těšili, až se další den půjdeme podívat na divoce rostoucí staré čajovníky.