Čaj je fenomén s krásnou tisíciletou historií protkanou nejrůznějšími legendami a příběhy, které z něj tvoří nápoj doslova magický. Vše kolem čaje se začalo formovat v Číně, která je považována za kolébku čaje a čajové kultury.

Dáme pro teď většinu legend a příběhů stranou a vrhneme se na informace, které jsou doložitelné a prokázané. A pokud přece jen toužíte po legendách, vrhněte se také na článek Legendy o čaji - počátky poznání čaje.

Cesta čaje k národnímu nápoji

Sledování historie čaje je složité, neboť až za dynastie Chan (206 př. n. l. až 220 n. l.) získal vlastní označení a až v prvním století našeho letopočtu, kdy se stal součástí slavnostního ceremoniálu u císařského dvora, se mu dostává patřičné pozornosti. Byl považován za nápoj s jedinečnými léčivými vlastnostmi. Nejstarší důvěryhodné zprávy o čaji lze nalézt např. v čínském slovníku z roku 350 n. l. Básník a badatel Kuo-Po zde čaj zmiňuje pod názvem Kiu a uvádí, že se připravuje z lístků vařením. Tento záznam je mnoha autory čajové historie považován za nejstarší věrohodný záznam. Ze ztraceného, avšak jinými citovaného spisu, pochází informace od slavného lékaře Chua Tchua (žil ve 3. století našeho letopočtu), který čaj doporučoval proti malátnosti a při nedostatku soustředění. Čínské šlechtě a lékařům byla lahodná chuť známa po několik staletí a je tak zajímavostí, že se mezi běžné obyvatelstvo šířil velmi pomalým tempem. V pátém století se čajem mohly platit daně a skutečně plošného zájmu dosáhl až v desátém století – zde už můžeme mluvit o čaji jako národním nápoji. Čaj byl vysoce ceněnou komoditou, ze které mohl být přípraven lahodný nápoj, účinný lék, cigarety a z jiných částí čajovníků také oleje a vonné chrámové svíce.

Formy popíjení čaje

Z hygienických důvodů se často používala převařená voda, které spolu s lístky vytvářela zdravý a výživný nápoj. Zpočátku se čajové lístky lisovaly a často k nim byla z důvodu soudržnosti přidávána švestková šťáva. Samotný čajový nápoj obsahoval další suroviny. Zlatá éra čaje za dynastie Tchang (618 až 906) vynesla čaj mezi nápoje popíjené pro požitek z chuti samotné a upozadila význam jeho léčivých vlastností. Z tohoto období pochází kniha Čcha ťing – Klasické pojednání o čaji, vydaná v roce 780 skutečným znalcem čaje jako rostliny i nápoje, básníkem Lu Jü. O sepsání knihy byl požádán sdružením movitých obchodníků. V této době patřili čajové zahrady bohatým klášterům, vysoce postaveným státním úředníkům a majetným statkářům.

Od lisovaného čaje k čajovému prášku a černým a ovoněným čajům

Až do vlády dynastie Ming (1368 až 1644) byl vyráběn pouze zelený čaj. Ten už za vlády dynastie Sung (960 až 1279) býval vyjma lisování do cihliček také rozemílán na jemný prášek, který se ve vodě rozšlehával. Nevýhodou mletého čaje byla výrazně kratší trvanlivost ve srovnání s lisovaným čajem. Stejný problém byl obecně u transportu sypaného čaje, který při cestách do vzdálených míst (pozn.: v této době již Čína čile obchodovala s Evropou) ztrácel rychle na čerstvosti a kvalitě. Tyto problémy vedly k vytvoření černého (plně oxidovaného) čaje a čaje ovoněného květinami, např. jasmínem, lotosem nebo liči.

Rozvoj čajového náčiní

Velkým rozvojem prošly také k čaji přidružené obory jako hrnčířství, šperkařství (čajové lístky byly uchovávány v nákladných a drahých dózách – šperkovnicích). Úroveň čajového náčiní byla odrazem bohatství majitele. Byla vytvořena přesná pravidla pro sběr čaje, včetně doporučení ohledně záležitostí typu: kdy, kdo a jak smí s čajem manipulovat a dokonce také, co nesmí lidé sbírající a vyrábějící konzumovat (aromatické potraviny, např. česnek, cibule a zázvor).

Největší odběratelé čínského čaje

Dodnes patří k největším odběratelům čínských čajů Maroko, USA, Rusko a Polsko. Kdysi k nim patřila také Anglie, kde v důsledku Opiových válek a následně také tvorbě vlastních čajových plantáží v Indii, propadl dovoz čaje z cca 77 200 tun v roce 1886 na 590 tun v roce 1900. Více o historii nejen čínského čaje si můžete přečíst v článku Historie čaje.