Gaiwan patří k rozšířeným a tradičním čajovým proprietám k louhování čajových lístků. Ideální je k degustaci čaje nebo k přípravě čaje pro méně osob. Gaiwan je pojmenování pro čajovou misku s pokličkou a jeho používání se rozšířilo v dobách vlády dynastie Čching. Často se také pojmenovává jako zhong (čung).
Předchůdcem gaiwanu byla miska chawan, kterou asi nejlépe vystihuje popis slavného čajového mistra Lu Yu: „Tato zvláštní miska musela být dostatečně velká, aby pojala všechny nástroje a činnosti spojené s přípravou čaje, a zároveň dostatečně malá, aby se dala pohodlně držet v rukou během popíjení.“ K přechodu od chawanu ke gaiwanu došlo za vlády dynastie Ming a dále za vlády dynastie Qing byl gaiwan uznám za oficiální císařskou nádobu určenou k popíjení čaje.
Gaiwan se skládá z celkem tří částí – talířek (tuo), miska (wan) a víčko (gai). Podstata talířku je jasná a jde o snazší přenášení misky plné horké vody a také o higiencké důvody, kdy se misky dotýkal až ten, kdo z ní popíjel čajový nálev (pozn. původně se čaj pil přímo z misky a nikam se nesléval). Miska gaiwanu má ode dna se rozšiřující tvar, což způsobuje rychlejší ochlazování nálevu a vytváří větší aromatickou plochu. Rozšiřující se tvar vychází také z původního určení gaiwanu na zelené čaje nebo světlé oolongy (charakteristické velkými listy, které neproklouzávali z nálevu do úst), které se louhovali v chladnější vodě. Víčko je spíše novodobou záležitostí zabraňující unikání čajového aroma a zároveň slouží jako sítko, skrz které můžeme čaj usrkávat nebo slít do jiné misky. Gaiwany jsou nejčastěji vyráběné z porcelánu, skla, keramiky nebo yixingské kameniny.
Práci se zhongem zvládne každý, ačkoliv někomu se tento způsob přípravy může zdát z počátku složitý a nepraktický. Vše je však pouze otázkou praxe a samozřejmě také správného výběru (můžeme si např. vybrat gaiwan s několika malými dírkami ve víčku namísto gaiwanu, kde musíme víčko pro slití nálevu držet lehce odklopené).