Čaj je nápoj, který nás provází každodenním životem a mnoha lidem se možná proto zdá až příliš všední a obyčejný. Je téměř neuvěřitelné, že se v Evropě objevil teprve před několika sty lety. Z nápoje nejbohatších se během staletí stal nápoj dostupný téměř pro každého a nápoj, který si zamiluje téměř každý, neboť představuje prakticky neohraničenou paletu chutí, vůní, barev a variant příprav. Pojďme se projít touto světovou a dosud nekončící cestou čaje.

Kolébka čaje v Číně

Za pravlast čaje je považována Čína. V jaké zemi se čaj začal popíjet již tak jednoznačné není. Nejdříve sloužil jako lék a byl řazen mezi byliny, až později se stal samostatnou kapitolou dějin i světa miliónů lidí. Nejstarší důvěryhodné zmínky pochází z roku 350 našeho letopočtu, kdy se badatel a básník Kuo-Po zmiňuje pod názvem Kiu o čaji. Uvádí, že nápoj se připravuje z lístků vařením. Mnozí lidé zabývající se čajovou historií považují tuto informaci za nejstarší věrohodný záznam o čaji. Dlouhou dobu byl čaj záležitostí především čínského dvora. Příprava čaje se od té současné značně lišila – listy byly trhány a zpracovány do placek, které se do zčervenání sušily, při přípravě se přidala cibule se zázvorem a teprve po krátkém varu se tento čajový lék podával.

V 7. století začíná čaj pronikat do lidových vrstev společnosti a vznikají první čajovny. Rok 780 se stává velice důležitým v čajové kultuře – mistr Lu Yu vydává první samostatnou knihu o čaji, která se stala svatým písmem všech milovníků čaje. Popisuje místo původního výskytu čaje, uvádí různé druhy čaje, popisuje čajové potřeby, čajové ceremoniály a další způsoby přípravy čaje a také jeho účinky. V té době se začíná měnit způsob nahlížení na čaj. Čaj se rozemílá na jemný prášek a preferovaná je čistá chuť nálevu bez přidaných složek. Mistr Lu Yu také poukazoval na nutnost použití pramenité a čerstvé vody, které neubírala nic z chuti a vůně čaje. S rozšiřováním konzumace čaje byla roku 780 vládou zavedena na čaj daň.

První šlechtěný čaj v Japonsku

V Japonsku rostl čaj kdysi planě a začátkem 8. století, přesněji roku 805, přinesl buddhistický misionář Tenkjo do Japonska šlechtěný čaj. O 300 let později začalo v oblasti Kyoto jeho cílené pěstování. Jeho popularita postupně narůstala, rozšiřoval se mezi všechny vrstvy obyvatelstva a v 15. století se pro přípravu nálevu začal uplatňovat také čajový obřad převzatý z Číny. Japonské rodiny měly specifické čajové pokoje nebo domky se zmenšenými vchody, aby se každý před vstupem musel sehnout a vyjádřit tak pokoru tomuto nápoji, také to vyjadřovalo rovnost mezi všemi. Tradice čajového obřadu se udržela dodnes a používá se v něm vysoce kvalitní práškový čaj matcha, který se za pomoci tradičního a kvalitního náčiní připravuje až 4 hodiny.

Rozšíření čaje do Tibetu

Kočovníci v Tibetu popíjejí čaj s rozpuštěným jačím máslem a se solí, což je pro nás Evropany způsob naprosto neobvyklý. Míchání tuku a čaje má však v nehostinných a chladných podmínkách Tibetu dobré důvody – čaj má vysokou energetickou hodnotu a regeneruje energii v organismu.

První zmínka o čaji mimo Čínu, Japonsko a Tibet

První zmínka o čaji mimo výše zmíněné země je datována rokem 851. jedná se o popis čaje v knize arabského cestovatele a kupce Sulejmana, který dokonale poznal zemi s vyspělou čajovou kulturou – Čínu. Ve svém cestopise mimo jiné uvádí: „Z nerostných látek si král uchovává právo na sůl a na rostlinu, jež se pije spařená teplou vodou. Tato rostlina se prodává ve všech městech za vysokou cenu a jmenuje se Sach. Má více listů, než jetel a je o něco aromatičtější a s typickou hořkostí. Připravuje se tak, že se uvaří voda a nalije se na rostlinu.“

Nejstarší zpráva o čaji v Evropě

Prvním Evropanem zmiňujícím čaj je benátský spisovatel Giovanni Battista Ramusio, který roku 1559 ve své knize Cesty a putování uveřejnil popis čaje. Evropanem, který jako první čaj ochutnal a popsal jeho chuť, byl v roce 1560 portugalský jezuita Gaspar da Cruz. První čaj přivezly do Evropy (do Lisabonu) portugalské obchodní lodě. Později je následovaly lodě holandské (ty vozily čaj také do Francie a baltských zemí). Všechno v době, kdy měla Alžběta I. život před sebou a Rembrandtovi bylo teprve 6 let. V polovině 17. století byly Holandsko a Francie na prvních místech ve spotřebě čaje.

Od první zmínky o mléce v čaji k obchodování s Amerikou

Z roku 1680 pochází první zmínka o přidávání mléka do čaje. V té době se v Holandsku objevují první restaurace nabízející čaj. Počínaje rokem 1850 začínají Holanďané obchodovat i s Amerikou. První čaj přivezl americkým (přesněji holandským) kolonistům Peter Stuyvesant do tehdejšího New Amsterodamu, dnešního New Yorku. Tehdy tito holandští usedlíci vypili více čaje než celá Anglie. Ta byla totiž poslední ze tří námořních mocností, která začala obchodovat s Čínou a Východní Indií.

První čajové vzorky v Anglii

První vzorky s lístky čaje dorazily do Anglie někdy mezi léty 1652 a 1654. Čaj se stal velmi rychle natolik populární, že brzy vytlačil anglické pivo jako národní nápoj. Britové dodnes patří k největším dovozcům a spotřebitelům čaje (cca 5 kilogramů čaje tvoří roční spotřebu jedné osoby). Čaj byl velmi oblíbený v amerických koloniích a pro potvrzení svého statutu přísného koloniálního vládce uvalila britská vláda na čaj clo (včetně několika dalších produktů). Výsledkem byl bojkot spotřeby čaje kolonisty, kteří začali používat náhrady, zejména kávu. Tento bojkot se stal startovacím bodem pro revoluci a 16. prosince roku 1773 skupina kolonistů převlečených za indiány přepadla tři anglické lodě a vysypala celý jejich náklad (342 beden čaje) do Bostonského zálivu. Incident známý v americké historii jako tzv. „Bostonské pití čaje“ spolu s odvetou britské vlády pomohl podnítit americkou buržoazní revoluci.

Čaj v carském Rusku

Ruská země se s čajem poprvé seznámila v roce 1618, když tehdejší car dostal darem několik beden od čínského velvyslance v Moskvě. Ale teprve asi o 170 let později začaly do Číny pro čaj cestovat karavany. Cesta trvala více než 16 měsíců a absolvovalo ji 200 až 300 velbloudů. je z toho zřejmé, že čaj byl výsadou především pouze bohatých lidí. Cena čaje klesla teprve po smrti Kateřiny Veliké a postupně se tak mohl stávat národním nápojem, který Rusům vyhovoval – byl silný, horký a povzbuzující. Čej velmi zlevnila transsibiřská magistrála postavená v roce 1900. I když Říjnová revoluce v 1918 zásadním způsobem změnila ruskou společnost, čaj zůstal (společně s vodkou) stále národním nápojem. Prostřednictvím Ruska jsme čaj poznali také my. Tradice v této zemi však není zdaleka ta dlouhá, jak by mohla nasvědčovat společná hranice s Čínou. Mnoho obyvatel Ruska si čaj oblíbilo a začalo se tradovat přísloví: „Tam, kde mají dobrý čaj, pije se méně vodky.“

Zájem Indů o čaj

Indie byla dlouhou dobu anglickou kolonií a skutečný zájem o čaj se zde objevil až v 19. století. Dnes se k nejkvalitnějším a nejdražším čajům řadí ty z indické oblasti Darjeeling. Sem byl roku 1839 převeden skotský státní zaměstnanec Arthur Campbell v roli prvního dozorce nad touto oblastí. V začátku jeho působení zasadil na zahradě Beechwood (2134 m.n.m) semena čínských čajových keřů. O 11 let později se již v regionu nacházelo přes 200 čajových keřů. Británie využila zdejších ideálních podmínek pro růst čajových keřů a v průběhu dalších desetiletí přeměnila Darjeeling ve světově proslulou čajovou oblast.

Srílanské pěstování čaje

Na Srí Lance (dřívějším Cejlonu) se začalo s pěstováním čaje až po nešťastné události, která zničila prakticky veškerou produkci kávy – masivní rozšíření rzi Hemileia Vastatrix hubící kávovníky. Na tomto ostrově se čaj dělí a cení podle nadmořské výšky, ve které roste. Nejkvalitnější čaje pochází z nadmořských výšek okolo 2000 metrů. Platí zde pravidlo, že v čím vyšší nadmořské výšce rostou čajové keře, tím vyšší je jeho cena.